Krása je vždy v naší duši


Krása není jenom na hlavÄ›, na obliÄeji, na nohách, na rukách, na vlasech. ProstÄ› krása je vždycky v duÅ¡i. Já ze svého pohledu vím že ÄlovÄ›k nevidí do té krásy té lidské duÅ¡e. Je to takové těžké, protože kolikrát si říkám že by bylo hezké vidÄ›t do duÅ¡e toho druhého ÄlovÄ›ka, a co si vlastnÄ› myslí. Já bych vždycky chtÄ›la vÄ›dÄ›t co si ten ÄlovÄ›k tÅ™eba o mÄ› myslí, jak mÄ› chce popsat nebo jak to cítí. Život je takový celkovÄ› zajímavý. A myslím si že popsání té krásy je takové složité. Každý má svoje pocity, svoje dojmy z té druhé osoby a já popravdÄ› se vždycky pÅ™iznám že já bych opravdu chtÄ›la vÄ›dÄ›t co si o mnÄ› druhý ÄlovÄ›k myslí, a jak by mÄ› tou krásou popsal nebo jak mÄ› vidí. MÄ› by prostÄ› zajímalo jak by mÄ› druhý ÄlovÄ›k popsal jestli by mÄ› popsal zda se mu líbím nebo nelíbí. Když se mu nelíbím tÅ™eba pohledovÄ›, tak co kdybych se tÅ™eba duÅ¡evnÄ› líbila mnohem víc.

ObliÄej

Kdyby mi ÄlovÄ›k vidÄ›l opravdu do té duÅ¡e, než prostÄ› na ten můj obliÄej nebo na můj vzhled, tak by to bylo zajímavÄ›jší. Ta krása ÄlovÄ›ka je opravdu zajímavá a je taková nepopsatelná, protože když vás nÄ›kdo uvidí, tak si Å™ekne, jéééé ta paní vypadá hroznÄ›, mohla by se víc upravit, ale co když tak krása v té duÅ¡i je úplnÄ› jiná, než ten pohled a to my už si prostÄ› neuvÄ›domujeme.

Paní cviÄí

My si neuvÄ›domujeme to že ten ÄlovÄ›k je tÅ™eba úplnÄ› jiný, než když vypadá pohledovÄ› a je to straÅ¡nÄ› zajímavé, a ÄlovÄ›ku tahle vÄ›c ani totiž nedochází v tu chvíli, když posuzujeme druhého ÄlovÄ›ka jaký skuteÄnÄ› je nebo není. Vždy je potÅ™eba dbát na to jaký ten ÄlovÄ›k je, a ne se dívat na to jak vypadá. Protože když se nebudeme dívat na to, jak ÄlovÄ›k vypadá, tak nás to může tÅ™eba klidnÄ› i mnohem víc pÅ™ekvapit a víc povzbudit do naÅ¡eho života. ÄŒlovÄ›k má srdce, které je s duší propojeno, a to je tím nejkrásnÄ›jším darem pro naÅ¡e lidské tÄ›lo.